Buick Master 1928

Buick Master 1928

Automobil Buick Master Six stavěla firma Buick mezi lety 1925 až 1928. Před tímto modelem firma pro vrcholná auta své nabídky používala šestiválcový motor 242, zatímco menší, levnější vozy byly zpravidla osazeny čtyřválci. To se změnilo v roce 1925 kdy i tato dostupnější část nabídky dostala menší šestiválec pojmenovaný Standard Six (6). Od tohoto názvu bylo pak odvozeno i jméno dražších, výkonnějších aut poháněných novým motorem 255 – „Master Six“.

Původní třída šestiválcových vozů od firmy Buick – mezi lety 1916 až 1924 známá jako „Buick 6“ – tak byla roku 1925 nahrazena dvěma samostatnými třídami, Standard 6 a Master 6. Z kategorie Master Six se v roce 1929 staly Series 121 a 129, a o rok později také Series 40. Tato auta se lišila provedením karoserie, ale všechny poháněl šestiválcový řadový motor Buick Straight-6. Od roku 1926 tyto vozy vycházely z platformy GM B, sdílené s Oldsmobilem.

I když se výroba Buicku zpočátku točila hlavně kolem čtyřválcových motorů, v druhé půlce dvacátých let se pozornost obrátila k šestiválcům. Firma s nimi poprvé začala v roce 1914 projektem motoru o zdvihovém objemu kolem 5400 ccm. Původně šlo o závodní motor, který si však rámci limitované produkce Series 50 našel cestu i na běžné silnice. V rámci hlavní výroby byl však nahrazován značně menšími motory ze Series 40.

První z nich, ten s nejmenším objemem 224 ccm byl vyráběný v letech 1916 a 1917. O rok později byl objem navýšen na 242 ccm a v tomto duchu Buick pokračoval i dále – v roce 1924 firma přišla s motorem 255 a o dva roky později s 274. Dalšími nástupcem byl motor 309 používaný v Series 121 a 129 (r. 1929) a v Series 40 (r. 1930). O rok později však byla celá výroba šestiválců náhle zastavena; Buick totiž přišel s legendárním řadovým osmiválcem Straight 8, který automobilka nasadila do všech svých modelů (a toto výsadní postavení si úspěšně hájil ještě mnoho let poté).

Vůz Master Six byl nabídkou Buicku pro náročné, vznosnější verzí „běžné šestky“ (Standard Six). Z dovezených dílů byl montován i v Japonsku, kde měla General Motors v Osace nějaký čas vlastní továrnu. Master Six nastoupil po bok menšího Modelu 10 jako vůz na zcela novém základě, který byl dále modernizován až s příchodem Buicků série 50 (Series 50) a 60. Od roku 1916 (kdy byla představena první generace šestiválcových vozů známých jako Buick (6) se k označení jednotlivých modelů užívalo písmen. V roce 1916 tak tedy vznikla Series D, kterou roku 1918 následovala série E, r. 1919 H a v roce 1920 Series K. Pro několik následujících let pak firma přešla k číselným názvům, od Series 21 z roku 1921 po Series 24 o tři roky později.

Čísla byla používána už u série D, tehdy ale označovala různá provedení karoserie – od č. 44 označujícího touring car (velké cestovní auto se skládací střechou), přes 45 (roadster) a 46 (sedan), po model 47 (kupé). Tento způsob značení přešel také do sérií E, H a K, postupně jen přibyla čísla pro větší rozvory kol – základní nabídku pod čísly 44 až 47 tak doplnily modely 49 a 50.

S přechodem k číslovaným sériím (od Series K k Series 21) Buick přidával další karosářská provedení pojmenovaná Pullman Saloon, Country Club a Town Car, které opět i svá číselná označení (54 a 55 v roce 1922, a č. 41 o rok později). S takto vystavěnou modelovou řadou pak firma prošla rokem 1924 zdánlivě beze změn, to hlavní se ale dělo v pozadí. Buick se totiž chystal na rok 1925 a uvedení nového vrcholu svojí nabídky: vozu Buick Master Six.

Vozidlo je nyní nabídnuto k prodeji.